A po Klausovi přišel Babiš...

Klausovu tenisovou raketu a Schwarzenbergovu dýmku vystřídala v Praze Babišova... kobliha. Poněkud neodpovídající tomu, kdo z této trojice je zdaleka nejbohatší, ale jako symbolika skvěle postačí.

Prvně jmenovaný si při volbách postěžoval na oligarchizaci, které však sám položil základy rozdáním ODS lokálním mafiánům, jejichž aféry až nyní s rozvázanýma rukama soudnictví začínají probublávat na povrch a jejich dědictví nese kdokoliv, kdo se dotkl moci tam, kde působili Klausovi souputníci a miláčkové. Za Opencard nebyl obviněn jeden z oněch Klausových miláčků Bém, ale čistič pražské ODS Svoboda a jeho nástupce z partaje dýmkařů Hudeček. Když odešel Klaus z Hradu a s ním i jeho působení v české politice, mohl by se za sebou hrdě ohlédnout a posoudit, že tak dokonalý v taktice spálené země nebyl ani Stalin za druhé světové.

Politický systém se nám tříští, ale to by zajisté přišlo dřív nebo později a politika devadesátých let posloužila jako velmi silný katalyzátor. Vždyť metodu upozorňování na problémy na západě zpravidla táhnou socialisté a zelení a jejich voliči jsou velká města či mladí lidé, stále ještě plní idealismu a chuti změnit svět; naopak obvykle konzervativní pravice vychází vstříc venkovu a starším lidem, kteří se snaží zachovat to, pro co celý život pracovali. Český elektorát funguje přesně naopak a trend se začal výrazněji měnit až v poslední dekádě.

Ambice Kalouska udělat z TOP 09 českou CDU Angely Merkelové (připomeňme, že jí spolu se sesterskou CSU utekla loni v německé Spolkové radě absolutní většina o pět mandátů) přišla včas, ale zkrachovala na zklamání z neakceschopné Nečasovy vlády, která se musela opírat o první šílený projekt jménem Věci Veřejné, laxním přístupu Starostů a nezávislých, kteří měli nahradit chybějící širokou základnu mimo města, i určitém paradoxním elitářství, kdy oficiálně konzervativní partaj jsou nuceni volit městští středopravicoví liberálové. To je dost tolerantní skupina, aby mohla snést určité programové rozkročení vstříc širšímu spektru voličů, ale zároveň dostatečně úzká, aby strana na ní stojící zmizela v propadlišti dějin. TOP 09 ani nikdy nezískávala důvěru, pouze ji od svého vzniku ztrácela. To první vyžaduje desítky let práce, druhému stačí pár měsíců. ODS by mohla vyprávět.

Přitom právě takovou velkou rozkročenou CDU-CSU bychom potřebovali. Ujal se jí tím nejparadoxnějším způsobem druhý nejbohatší Čech(oslovák) - začal si brát všechny a všude. Na téma, kolik a proč ukradl ODS, kolik TOP 09 a jejímu puncu novosti, jehož stranu definitivně zbavil mocichtivý sólista Hudeček, kolik socialistům apod. bylo již popsáno mnoho blogů, mnohdy se však zapomnělo na následující:

Na kandidátkách hnutí ANO se snažili dostat lidé, kteřé v minulosti působili pod eminencemi jako Alexandr Novák, Patrik Oulický nebo Pavel Dlouhý. Jelikož jim ODS se sedmi procenty pochopitelně pro naplnění ambic nestačí, snažili se infiltrovat jiné kandidátky, a například v Českých Budějovicích se jim to ve hnutí ANO podařilo. Pokud někteří lidé v ODS opravdu nebyli kvůli politice, ale makání, našli si konečně hnutí, které si to ještě otevřeně dává na billboard. Svět dokáže být roztomile ironický.

A druzí málo zmiňovaní, koho všeho a kde všude bere Babiš elektorát, jsou voliči komunistů. Sdílí s nimi totiž dost důležité věci: zaměstnává (čert vem, že komunisté "zaměstnávají" všech deset milionů Čechů a Babiš zaměstnává bez uvozovek třicet tisíc lidí, přičemž oboje je ve finále pro řízení státu nepoužitelné, ale prostě dávají práci) a říká, že "bude líp". Jak trestuhodné, že tento slogan v národě, jehož průměrný občan obvykle reaguje na cokoliv slovy "je to hrozný", dosud nepoužila ve volbách ani jedna strana v polistopadové historii.

A s komunistickými představiteli ještě sdílí fakt, že selská myšlenka, jež je správná, protože přece vychází ze selského rozumu, se musí vyslovit selskými slovy, striktně proti pravidlům spisovné češtiny a s co nejmenším důrazem na jakoukoliv nadstavbu typu "vyšší myšlenka" nebo "vize". Co je komu do toho, co bude za dvacet let; jíst se musí teď a fakt, že jsem dnes z časových důvodů nesnídal, mi dával žaludek až do oběda nevybíravě najevo.

Vždyť v komunálních i senátních volbách KSČM vyhořela (přitom před rokem se vrátila ve Sněmovně na třetí místo s poslední dobou bezprecedentními patnácti procenty), udržela si jen města v problémových lokalitách a vesnice a celostátně ji porazily i ODS nebo TOP 09.

Jako správce se možná ANO osvědčí (přičemž i to značně pokulhává, protože si dokážu představit u Babišů vypráskaný taneček, kdyby se Agrofert octl v roční stomiliardové ztrátě, jak nám ministrom financií naplánoval rozpočet), ale to mu nové politické body nepřinese. Dříve či později skončí soudy se strašáky z dob Zemana a Klause, nenastane bitva těch, kteří nemají program, proti těm, kdož ho mají, ale bitva programů samotných, z šedých eminencí politiky se stane druhořadá záležitost, a tady už "prostě makáme" stačit nebude, protože pramen naštvanosti nebude vytvářet mohutné proudy zaplavující celou společnost, ale nanejvýš bystřinu s občasnou lokální povodničkou při průtrži. Už teď díky "zastavili jsme", předlistopadové minulosti komunisty Ondráčka i rétorice Babiše samotného získává démon Kalousek auru mučedníka. Roztomilá ironie podruhé.

Kolik za sebou nechá ANO politických mrtvol a jiných stran neschopných se zvednout ode dna, je jen všeobecně nedůležitá otázka.

A ještě jedna všeobecně nedůležitá otázka: Vzpomene si dnes někdo, co vlastně znamená zkratka ANO?