Jak to doopravdy včera bylo v Českých Budějovicích

Podrobný report o sobotních událostech v Českých Budějovicích, bez jakékoliv cenzury, korektnosti, stranění.

Nečekejte ode mne soud, kdo vyhrál. Do článku uvedu vše, nezamlčím jedinou informaci, kterou mám a uvedu rovněž informace od věrohodných zdrojů. Nebudu kromě určitých částí používat žádné zvýraznění textu, abych nenadržoval ani jedné straně a přiměl vás tak k přečtení každého slova bez skákání mezi odstavci a možnosti udělat si vlastní obrázek. Napíšu úplně vše, co jsem viděl a slyšel a na konci krátce co si o tom myslím. Na akci jsem šel s jediným důvodem, kterým je tento článek.

Velmi krátce představím České Budějovice (dále od místního rodáka podomácku jen Budějce) přespolním. Přestože se říká, že jsme stotisícové město, nikdy jsme sto tisíc obyvatel neměli. Od revoluce se tu staly jen povodně, občas proběhne drb, že ve skutečnosti magistrát leží v restauraci u Huberta v Hluboké nad Vltavou a vládne nám kníže (ne Schwarzenberg, nýbrž Dlouhý). Celé jižní Čechy pak charakterizuje mírně specifické nářečí, konzervativní lidé mírné povahy věrní svému kraji, v celostátních médiích pak zprávy o odkladu nebo zpomalení stavby dálnice D3 a příležitostně vražda.

Tohle byly Budějce do předminulého pátku, kdy se začaly na kritickém sídlišti Máj prát nejprve dvě malé děti (jeden z nich etnický Rom/cikán/Cikán, vyberte sami, kterou variantu považujete za správnou či korektní, já používám obě slova, zde pro eliminaci rýpalů použiji slovo Rom), následně jejich matky, pak desítky lidí, které musela oddělit policie. Máj jako takový je problémová lokalita, kde Romové pomáhají statistikám kriminality, způsobují hluk, nepořádek a nejistotu, stále je však situace znatelně lepší, než v devadesátých letech a obyvatelé měst na Ústecku by Budějce považovali za ráj na zemi.

Dnes se na náměstí Přemysla Otakara II. mělo kolem čtvrté začít demonstrovat. Až do půl páté se nic nedělo, pouze si všímavý návštěvník mohl všimnout většího počtu skupinek lidí, než bývá na sobotní odpoledne obvyklé. A také že někteří preferují hlavu vyleštěnou na kůži. A že v rozích dokonale čtvercového náměstí a přilehlých uličkách se nacházejí desítky těžkooděnců i "normálních" policistů. U Samsonovy kašny bylo skupinek poněkud více, včetně trojice ze Slovenské pospolitosti se slovenskými vlajkami. Kdybych tušil, že za chvíli uslyším skandování "Čechy Čechům"... Poslední kuriozitou byla prakticky celé odpoledne a večer kroužící helikoptéra nad městem.

To vše je důsledkem minulého týdne, kdy se povolená demonstrace na hlavním náměstí změnila v nepovolený pochod na sídliště Máj. Tam část protestujících házela na policejní těžkooděnce kameny a posílala na ně kontejnery a ostatní přihlíželi. Stejně jako tomu bývá u jiných nepokojů, netrvá dlouho a o dotyčná místa se začnou zajímat neonacistické skupiny a je zaděláno na problém.

Krátce po půl se pak první skupinky vydaly k magistrátu na pochod směrem k sídlišti, ostatní je následovali, ať již šlo o čumily (včetně mě), kteří se drželi spíš při restauračních zahrádkách na okrajích náměstích, či evidentně bojovně naladěné tvory převážně v černém, jejichž pokus o odhodlaný výraz odkazoval spíš na úspěšně aplikovanou lobotomii. Pochod ušel asi padesát metrů a zastavil ho během sekund postavený policejní kordon. Následovalo pár výkřiků, hvizvu, bučení, hučení, většinou však ticho.

Milník 1: Nejednalo se o demonstraci. Demonstrace znamená ukázku názoru. Zpravidla si účastníci vezmou transparent, někdo si připraví projev, lidé si zaplácají (v případě odborářů si zařvou), a pak se jde na áftr. Pár hyperaktivních jedinců se snaží hecovat zbylé, ale dříve či později upadá počet, tedy charakter, tedy i smysl demonstrace. Tady šlo o prosté shromáždění a cílem pochodu, pokud se vyjádřím diplomaticky, protože semtam zbraně tyčového tvaru nešikovně skrývané pod mikinami zpravidla nebývají vycházkovými ni slepeckými holemi a tudíž jde o typ vyjádření názoru, který nepovažuji za klasickou demonstraci.

Po nějaké době se přesunuli na druhý konec náměstí u budějovické ikony Černé věže s týmž výsledkem, který vyústil v postupné pouštění jednotlivců z náměstí. To už ovšem v době, kdy na sídlišti Máj asi tři a půl kilometru odtud se pomalu houfovali místní na křižovatce ulic Antonína Barcala a Milady Horákové, kde se nachází multikino a supermarket, tudíž dvě dostatečně velká parkoviště a v té době ještě průjezdné ulice o čtyřech pruzích, tedy ideální místo pro shromáždění i čumění.

Nelenil jsem, objel jsem na svém nejstrašnějším kole (co si budeme povídat, jsme v Česku a nevěřím, že když kradou někteří politici, prostí občané nekradou také a tak jsem eliminoval riziko na minimum) náměstí vedlejšími uličkami a zamířil na Máj. Cestou viděl pomalu ucházející jednotlivce z náměstí, včetně jistého mladíka s vlajkou Čech s českým lvem ve znaku, jeho věta "Ty vole, já tady na ně vole nebudu čekat, jdu na ten Máj vole, kudy je to, tudy?" prozradila nemístní původ.

Na Máji jsem našel připravený dav a zpoza paneláků se občas ozývaly výbuchy různé intenzity, někdy opravdu velmi hlasité. Tipuji, že šlo většinou o místní či kolegy z jiných částí z Budějovic, ale zaslechl jsem i dialogy evidentně nebudějovických. Tváře z náměstí se trousily pomalu, ale jistě. Musím poznamenat, že zde nešlo vůbec o lidi rozdílné barvy pleti, nýbrž rozdílné barvy oblečení, tedy všichni etničtí běloši různého věku, povolání i stylu oblékání. I když černých mikin pomalu přibývalo.

Držel jsem se celou dobu stranou, mnohdy jsem musel obejít celý blok, abych se vyhnul hlavnímu davu, zatím se stále držícímu na chodnících, i rostoucím hradbám zakuklených policistů. Postupně jsem viděl, jak trolejbusy přestávají zajíždět na konec sídliště a odbočují na náhradní trasu, až zmizely docela. Nejvíce rostl a nejrychleji černal dav v ulici Antonína Barcala u paneláku. Zuřivé bzučení obyvatel přerostlo v občasné skandování "Čechy Čechům", "Bu-děéé-jo-VI!-CE!" či "Pusťte nás na ně". Dohromady se v okolí křižovatky mohlo nacházet 1000-1500 lidí, zmíněný nejčernější, nejhlasitější a nejradikálnější dav čítal asi 200-300 lidí.

Milník 2: Připomínám, že jde o syrový, statisticky dohledatelný fakt. I když na akci přišli neonacisté, hlavním hybatelem akce jsou obyvatelé Budějc, nikoliv jen Máje, kteří se svolali mj. přes sociální sítě. Příčinou je nespokojenost s Romy, nikoliv všemi nepřizpůsobivými. Romové se ve městě evidentně ve větší míře chovají hůře, než ostatní, mezi nimiž je pochopitelně obtížnější identifikovat, zloděje, flákače a nespokojené. Z Romů se tak stává snadný terč.

Následující je dílem jedné minuty.

Kdosi ze zmíněného nejradikálnějšího davu hodil směrem do kordonu prázdnou láhev, během pár sekund následovanou dalšími třemi. Reakce zásahovky byla okamžitá, pustili se do davu dělobuchy, rozháněli jej a mladík s vlajkou historických Čech, který se pustil na odpor, byl během dvou vteřin zpacifikován. Ostatní policisté rozháněli tento nejradikálnější dav dál, přicválali další na koních a kontrolovali křižovatku.

Objevili se první zatčení policisty v civilu, přičemž jim byla sundávána pouta okamžitě, když je dostali z davu k policejnímu vozu a neprohledávali je oni, nýbrž nechali prohledávat zatčené samotné. Mezi vzduchem létajícími vulgarismy protestů proti všem šlo o dojem malého ostrůvku důstojnosti.

Kdo by v ten moment čekal, že přišel konec, byl by na omylu. Naopak, rozehnaný dav se jen přesunul směrem k sousednímu sídlišti Šumava, následován dalšími účastníky z ostatních chodníků, byť většina z původních zůstala na křižovatce a přidávali se k nim další i přes výzvy policie k rozpuštění za výhružky použití donucovacích prostředků. Nejradikálnější demonstrující se stále přeskupovali, z různých míst za multikinem se ozývaly výbuchy, prakticky každou minutu někde úplně jinde, do toho se vytvářely nové skupinky cestou zpět k prvotní křižovatce. Z různých skupinek se projevovali radikálové, což mělo za následek bleskové přesuny jezdců na koních, kteří pár takových skupinek rozehnali, v některých případech i jen větší skupiny lidí, kde se pravděpodobně obávali vzniku konfliktu, bez ohledu na to, že je nikdo na těchto místech neohrožoval.

Člověk si v ten moment nemohl být jistý, jestli do deseti vteřin nepřiběhne nácek, běžný nasraný občan nebo policajt a on to schytá za všechny tři.

Střety v postupně upadající míře trvaly asi hodinu a půl. To je hodně dlouho a jen to dokazuje, jak byli všichni na místě vytrvalí.

Ale napětí se dál dalo krájet. Radikálové ubyli nebo se zklidnili, ale nespokojení občané čím dál víc dávali najevo svou nelibost s jednáním policie. Nejčastější argumenty byly v různých zněních asi tyto: "Je necháte se flákat z našich daní a nás tady mlátíte, ještě k tomu si vás platíme". Zatčeni byli i někteří účastníci, kteří se chovali vůči policii příliš troufale. Zatčených mi připadalo moc, působilo to, že mezi nimi museli být i ti, co se z nějaké příčiny policistům ve zjitřené atmosféře jen lehce znelíbili.

V ten moment jsem byl svědkem této situace: Na trávníku u křižovatky leželi tři zatčení a spoutaní muži. Jeden z nich začal titulovat policisty slovy jako "zkurvysyni" a podobně. Jeden z těžkooděnců ho přitlačil kolenem k zemi a snažil se ho přinutit, aby mlčel. Neuspěl, a tak nastoupil policista v civilu a dal mu dva malé šoky taserem.

Zhruba od osmi do čtvrt na deset jsem musel obdivovat asertivitu policistů, kteří více či méně diskutabilně (viz předchozí odstavec) dělali na místě svoji práci, když dostali za úkol nepustit nikoho na sídliště, a na hlavu jim pršela jako stoletá voda slova o tom, jak dělají všechno špatně, nechávají cikány cikány, že tady nedávají bílým prostor vyjádřit názor, slova o policejním státě i ostřejší fráze, které by se klidně dala vyložit jako trestný čin napadení veřejného činitele. Obehnali se hradbou mlčení nebo lomení rameny.

Následně se dav vydal nehrazenou ulicí Milady Horákové směrem na sever a chtěl hlouběji do sídliště směrem k nejtemněji proslulé ulici V. Volfa, jenže policie stihla ucpat každý vchod do sídliště. Po pár set metrech se dav zastavil a pomalu se rozpadal, veškeré pokusy na oživení akce se nepovedly. V deset bylo na místě jen kolem dvaceti lidí a pár policistů, desítky dalších byli v mnoha vozech po celém sídlišti.

Celkem bylo podle různých zdrojů zatčeno 50-100 lidí, z toho 6 bylo obviněno z trestného činu. Záchranáři ošetřili 6-8 zraněných, z toho dva policisty. Škody na majetku byly tentokrát minimální a zahrnovaly maximálně pár válejících se odpadků a mírná poškození dělobuchy.

Milník 3: Na akci policie neselhala, až na pár jedinců ze stovek. Policie a úřady selhávají každý den kromě tohoto. Jinak by nikdo nemohl Romy obviňovat se šíření strachu, zneužívání sociálních dávek, běžné kriminality. Policie v Budějovicích častěji kontroluje správné parkování, než situaci v kritických oblastech. Na druhou stranu v historickém centru Roma nepotkáte a přesto je zde kriminalita zejména ve večerních hodinách rozhodně nezanedbatelná. Nepřizpůsobiví v Česku nejsou ani zdaleka jen Romové. Ti jsou pouze nejsnáze dostupným terčem. A ohledně sídliště Máj - už nějakých pár let do předminulého pátku jsem neslyšel o jediném větším incidentu. Hluční a problémoví nepřizpůsobiví? Ano, takoví tam jsou. Ale ne všichni jsou Romové.

Policie na včerejší akci excelovala, protože se povedl záměr nepustit protestující dav do hloubi sídliště, kde by mohli způsobit velké majetkové škody i škody na zdraví. Za její práci děkuji.

Problém kriminality nepřizpůsobivých to vůbec nevyřešilo, ba naopak ještě víc posílil hněv a ne zcela neoprávněný pocit nespravedlnosti.

Ještě dodám různé informace, které se ke mně donesly a ke kterým se vyjádřím. #1: Policie prý na náměstí použila slzný plyn. Není tomu tak, slzný plyn jsem cítil jen velmi slabě na sídlišti Šumava, kde byla v ten moment značně výbušná atmosféra. Stejně tak nebyla použita vodní děla. #2: Akce se prý zúčastnili Němci a na sídlišti Vltava bylo údajně až 150 aut s německou SPZ. Na akci jsem neslyšel jednoho jediného člověka mluvit německy a není šance, že by tam v tom malém těsném hloučku o cca 200 lidech, evidentně Češích, byla byť jen polovina Němců, co německých aut. #3: Ve Volfově ulici byli prý připraveni Romové s nástroji jako tyče a lopaty. Kromě příspěvků na facebookové stránce České Budějovice, jejichž věrohodnost bývá diskutabilní, jsem neviděl a neslyšel ze spolehlivých zdrojů jedinou takovou zkazku. Předpokládám, že se Romové shromáždili odpoledne a navečer šli domů, protože já na jejich místě bych se vyholeným lebkám s tyčí asi nepostavil.

Hlavním pocitem účastníků byla nasranost. Lidé cítili beznaděj proti systému, který umožňuje pracujícímu občanovi být šikanován nepracujícím, přičemž kriminálníci často vyváznou a slušný občan za nešťastnou náhodu platí vysoké pokuty nebo nad ním visí hrozba vězení. A do toho všeho bezradná policie, která v citlivých momentech na citlivých místech není. Toho se nyní všichni obávají. V zoufalství dělají věci, které by nikdy nedělali. A další je v tom podněcují.

Zcela jednoznačně mohou (pozor, nejsou jediní a rozhodně za problém nemohou všichni, to by bylo moc jednoduché) za nastalou situaci politici zleva doprava od malých radnic po velké magistráty, kteří o problému vědí dlouhodobě a veškeré způsoby řešení se silně míjí účinkem, popřípadě jsou rušeny soudy (např. výplata dávek podmíněná veřejnou službou). Agentury pro začleňování fungují špatně a žádné jednoduché řešení neexistuje. Kdo to říká, lže.

Naše soudy fungují pomalu, pomalu se i učí zacházet s mladičkou křehkou demokracií, kterou ohrožuje tolik problémů. Policie si v prostředí bez důvěry v ní jen těžko získá autoritu, aby mohla skutečně hájit zájmy slušných a postihovat nepoctivé.

A v neposlední řadě také síla internetu, kde se několikrát denně na různých stránkách lidé hecují, podněcují k dalšímu postupu a diskutéři s jiným názorem než "pryč s cikány" a "Čechy Čechům" jsou smeteni. Nemálo z nich se chová ještě hůř, než jiní nepřizpůsobiví občané. Komu se to nelíbí, připomínám, že konstatuji fakt.

Demonstrace problém s Romy nevyřešila. Naopak, nespokojenost se stavem, kdy se lidé bojí si jít v noci pro cigarety, ještě narostla. (Čistě pro vaši informaci, za celý den jsem nezahlédl jednoho jediného.) Spor bublá pod pokličkou a jednoho dne vybuchne. Naposledy tomu bylo v Českých Budějovicích, kde bych si nikdy nemyslel, že se něco podobného stane, kde extremisté nemívají moc šancí ani ve volbách. Kdybych to včera neviděl, nevěřil bych. Tohle nejsou Budějce, které znám a z dění posledních dnů jsem zcela šokován.

Nezbývá, než varovat, než na problém dojede ještě víc lidí. Všichni, kdo můžete situaci všech občanů všech národností i barev pleti pomoci, pracujte na tom. Přijďte s jakýmkoliv schůdným řešením. A nejste na to sami - existuje dostatek spoluobčanů, kteří jsou přístupni slušné diskuzi, mohou nabídnout pomoc i zkušenost a jsou ochotni za vámi přijít. Jen jim podejte ruku.

V pátek v 16 hodin se na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích uskuteční setkání těch, kteří chtějí pomoci uklidnit dusnou atmosféru, navázat rozhovor a pomoci hledat řešení. Půjde o skutečný dialog. Pokud můžete a chcete, přijďte.

Publikováno pro o.s. ProtiAlt a zpravyzprava.cz